Děvče & Zachary

Z Korycan se nam stalo ledove kralovstvi a doupe unoscu. Nejako jsme tu zamrzli – snehu a ledu tolik, ze se neda ani na bezky, ani na kolo, jen ten beh jeste zustava, i kdyz misty se to podoba spise boji o casti nohou, ktere jsou pod kolenama. Tolik modrin, jako mam ted jsem snad nikdy nemela. Nicmene minuly tyden jsem o vikendu absolvovala pekny beh k nasim do Kyjova s tezkym batohem, pravda po dvou hodinach jsem musela volat help, aby pro me tata prijel a tech poslednich 5 km me k nim dovezl autem, asi jsem to s tim batohem trochu pretapla, jenze preci pak nepojedu domu ve smradlavych elastakach a propocene bunde:) Takze v batohu teploucka zimni bunda, rifle, botky, krabice vizitek a letaku pro nejakyho pana, svacina a piti pro pripad nahleho kolapsu. Jsem takovy behajici messenger.

Vcera jsem opet vybehla. Rikala jsem si na dvouhodinovy beh v teplote kolem nuly mi budou stacit nevyteplene elastaky, dlouha moira, podzimni dres a ksiltovka. Dokonce po hodine zasvitilo slunicko, tak jsem si libovala, pravda cesty nic moc, v lese spis nic nez moc, ale bezet se nejako dalo. V Osvetimanech u sjezdovky jsem ani nezavidela tem zoufalcum stojicich ve 100m lajne na vlek. Sjezdovka temer prazdna, ale lidi pod sjezdovkou, jak hladovych vlcaku. Jenze pak mi ztuhl usmev, kdyz jsem vybehla na vrchol kopce, vydala jsem se po ceste vyjete od traktoru rikajic si, ze ten prece musi nekam jet. A ono houby, byl to asi nejaky sileny drevorubec, takze jsem se v lese ztratila. Nastesti nenastala zadna panika, ale misto planovanych 2 hodin mel beh "krasnych" 3h 45 minut. No pako, hlavne ze v lese temer neni signal a furt se lamou stromy, jak jsou obalene ledem. A cloveka, aby tam pohledal, no co by tam taky kdo hledal, kdyz je tam jen snih a led. Takze pro priste by to chtelo asi se lip oblict a nenechat se zlakat stopama od traktoru, at uz jsou jakkoliv svudne:)